Na těchto stránkách Vás seznámíme s informacemi, které jsou důležité pro správný výběr hodinek.
Hodinky, tak jako každý jiný spotřební výrobek, si můžete koupit za různou cenu a v rozličné kvalitě. Jako každý rozumný člověk si jistě rád/ráda koupíte výrobek, který se Vám bude líbit a zároveň bude představovat ten nejlepší poměr hodnoty k ceně (Value for money).
K lepší orientaci při výběru hodinek si Vám dovolujeme nabídnout následující informace:
Svou kvalitu a životnost prozrazují již materiálem, z něhož jsou zhotovena. Mezi nejméně kvalitní patří plastové výrobky či pouzdra z různých slitin na bázi zinku, vyráběná vysokotlakým odstřikem do formy.
Plastová pouzdra
jsou smysluplná pouze u módních a některých druhů sportovních hodinek. Z principu technologie výroby se jedná výhradně o hodinky velkosériového charakteru. Pro hodnotnější hodinky se nehodí i z dalších důvodů. Plast má totiž tendenci mechanicky stárnout i esteticky degradovat. Také často praskají úchyty pro řemínek. Povrch pouzdra je náchylný na oděr. Prakticky jedinou výhodou plastu je nízká hmotnost a barevná různorodost.
Slitinová pouzdra
je možné označit za nejhorší možnou volbu, a proto doporučujeme, abyste je ze svých nákupních úmyslů vyloučili. Jsou totiž chemicky značně nestabilní a zvláště reakcí s agresivním potem degradují. Nelze tomu zabránit ani galvanickým pokovením, neboť jeho slabá vrstva může být snadno mechanicky poškozena. Pokud jsou tato pouzdra zlacená, většinou síla vrstvy nepřesahuje 1 mikron (0,001mm). V případě, že patříte mezi osoby trpící různými alergiemi, nezapomeňte se ujistit, že při aplikaci povrchové vrstvy nebyly použity kovy jako nikl nebo jeho slitiny. Pokud si použitým materiálem nejste jisti, předpokládejte raději, že se jedná o hodinky z této skupiny.
Mosazná pouzdra
představují lepší kvalitu než slitinová, a to především díky větší tvrdosti materiálu. Mosazná pouzdra lze také relativně snadno a kvalitně galvanicky pokovovat. Jako povrchová úprava se používá nikl, chrom, rhodium nebo zlato. Nikl i chrom v sobě skrývají velké nebezpečí pro lidi s citlivější pokožkou. Za poměrně kvalitní už lze považovat pouzdra pokovená tvrdou vrstvou zlata o ryzosti 18 až 23 karátů. Síla vrstvy se pohybuje v rozmezí 3 až 20 mikronů. Na základě praktické zkušenosti lze říci, že každých 0,5 mikronů 23karátového zlata reprezentuje cca 1 rok životnosti – jinými slovy:
Čím silnější vrstva zlata o vyšší ryzosti, tím déle si hodinky zachovají svůj původní vzhled.
Například u pouzdra s 0,5 mikronů zlata o ryzosti 18 karátů dojde za 6x kratší dobu k charakteristickému „ošoupání“ než u hodinek, u kterých výrobce použil 3 mikrony zlata o ryzosti 23 karátů.
Bohužel však ani kvalitním zlacením nejste chráněni před hlubšími oděrkami. Ty mohou vrstvu pokovení narušit a odstartovat oxidaci, ke které je mosaz náchylná. Pokud výrobce neuvádí sílu pokovení, předpokládejte maximální životnost 3-6 měsíců.
Pouzdra z nerezové ocele
jsou současným standardem opravdu kvalitních náramkových hodinek. U lepších hodinek výrobce udává i přesnou specifikaci materiálu. Tak například ocel 316L je materiál, který je schválen i pro výrobu kloubních implantátů. U takovéhoto materiálu se nemusíte obávat ani koroze ani nežádoucí alergické reakce.
Nespornou výhodou ocelového pouzdra je jeho chemická i mechanická stabilita. Povrchová úprava leštěním do zrcadlového lesku, broušením nebo kombinací obou metod poskytuje špičkový estetický dojem díky tvrdosti ocele, která snižuje riziko sleštění hran na minimum. Špičkové kousky poznáte právě podle úrovně zpracování hran. Ty nesmí být ostré ani příliš rozleštěné.
Nerezová pouzdra není jednoduché pokovit. Oproti mosazným pouzdrům, kde se používá klasický proces galvanického pokovení, je u nerezových pouzder potřeba využít tzv. PVD technologie. Existuje však velký rozptyl v kvalitě provedení této úpravy. Od vysloveně špatné aplikace, až po špičkově provedenou stabilní povrchovou úpravu. Je nutné také upozornit, že některé druhy PVD technologie nepracují se zlatem jako materiálem. Nitridací titanu lze dosáhnout také poměrně odolné povrchové úpravy v odstínu zlaté barvy a přitom na hodinkách nebude o nic víc zlata, než na standardních leštěných nerezových pouzdrech. U těchto hodinek je největší problém v jejich zavádějící prezentaci zákazníkům, protože jsou označována jako zlacená.
Mezi nejkvalitnější hodinky patří ty, jejichž pouzdra jsou vyrobena z ušlechtilých kovů jako jsou titan, zlato nebo platina.
Titanové pouzdro
je velmi populární pro svou mechanickou odolnost a velmi nízkou hmotnost. Ta však paradoxně snižuje exkluzivitu hodinek díky asociaci s lacinými plastovými pouzdry, kterým mohou jako jediná v tomto parametru konkurovat. Exkluzivitu hodinek degraduje i vzhledová podobnost se slitinovými pouzdry pokovenými niklem. Tedy kombinací, která je označována jako nejhorší možná.
Zlato
není třeba výrazněji představovat. Má spoustu výhod, pro které je velmi žádané, přesto je třeba mít při výběru zlatých hodinek na paměti několik věcí. Nejčastěji se používá 18 karátové zlato (zlato o vyšší ryzosti je výrazně měkčí). Jde o poměrně měkký materiál, a tak je potřeba věnovat pozornost i jeho zpracování. Kvalitní hodinky jsou vyrobeny z takzvaně zhutněného zlata. Toho se dociluje několikanásobným válcováním ve více směrech. Takto připravený materiál je velmi tvrdý v celém svém objemu, což dává pouzdru podstatně větší tuhost. Jeho opracování je dokonce obtížnější než opracování nerezové ocele. Přesto si na povrchu zlato zachovává svou měkkost. Pouzdro je tak náchylné na povrchové oděrky.
U hodinek, od kterých očekáváte vysokou životnost byste měli pozornost věnovat i vyvložkování technologických otvorů, jako jsou otvory pro stěžejky, tlačítka a otvor pro natahovací hřídel. Jako vložky používáme nerezové trubičky, které zlato chrání proti vydírání a otlačování. Argument, že má zlato samomaznou schopnost a v důsledku toho i větší odolnost proti opotřebení považujte za neznalost anebo marketingový trik.
Pokud mají být zlaté hodinky vodotěsné na více než 3 ATM, je třeba, aby bylo uzavírání dna realizováno prostřednictvím závitového dna nebo dna přichyceného minimálně šesti šroubky.
Ke zlatým pouzdrům ještě jedno upozornění. Ptejte se prodejce na gramáž zlata. Pokud Vám odmítne tento údaj sdělit neznamená to automaticky jeho neochotu, protože někteří výrobci to ve svých materiálech neuvádějí. Přesto, absence tohoto údaje zakládá důvodné podezření, že bylo zlatem šetřeno pouze na povrchový plášť. V praxi to výrobci realizují různým odlehčením (vzduchovými kapsami) nebo masivnějším vnitřním vložkováním z nerezové ocele, případně z jiných materiálů. To samo o sobě nemusí snižovat užitnou hodnotu hodinek, ale pokud jsou hodinky označeny jako celozlaté, pak jde o nepřístupnou kolizi s pravidly fair play.
Pokud hodnotíte ceny jednotlivých hodinek, posuzujte je s ohledem na všechny detaily jejich konstrukce a přitom nezapomínejte, že cenu materiálu nemůžete srovnávat s cenou zlata na světových burzách.
Platina
je nejexkluzivnější materiál, který se na náramkové hodinky používá. Oproti bílému zlatu je platina výrazně tvrdší a celkově mechanicky stabilnější. Tvrdost platiny se pozitivně projevuje na životnosti povrchové úpravy, ať už se jedná o leštění nebo broušení. Některé slitiny bílého zlata mají tendenci časem „stárnout“, což se projevuje černáním podobně jako u stříbra, ale v daleko menším rozsahu. Platina je barevně zcela stálá.
Zásadní rozdíl mezi platinou, leštěnou nerezovou ocelí, nebo bílým zlatem je v lesku. Platina má svůj zcela charakteristický sametový lesk a ve srovnání s bílým zlatem a zejména ocelí je výrazně matnější.
Hodnotu platinových hodinek netvoří pouze cena a vlastnosti použitého materiálu. Ceněna je i schopnost tato pouzdra vyrábět, protože ve srovnání se zlatem a nerezovou ocelí jde o výrazně složitější proces.
Pokud už vybíráte hodinky osázené drahými kameny, nezapomeňte posoudit jejich pravost a kvalitu.
Cestu za tajemstvím materiálu pouzder hodinek jsme začali u plastů a skončíme materiály, které lze označit za okrajové. Jedná se o slitiny hliníku, kámen, dřevo, ale i některé nestandardní materiály jako je například keramika. Hodinky z těchto materiálů si však vyberou spíše zákazníci, které osloví buď design nebo marketing resp. image výrobce.
Dalším kvalitativním ukazatelem hodinkového pouzdra je druh použitého skla. Jedná se o díl, který je zpravidla nejnamáhanější, a proto jeho kvalita definuje životnost hodinek.
Akrylátové sklo
Málo náročnému spotřebiteli vyhoví klasické akrylátové sklo, které se však velmi snadno poškrábe. Používá se u těch nejlevnějších výrobků nebo u věrných replik historických hodinek.
Hesalitová sklíčka
O něco kvalitnější jsou sklíčka vyrobena z materiálu Hesalit. Jedná se o druh čirého plastu, který je tvářen vysokotlakým vstřikováním do formy a následně povrchově tvrzen. Jedná se v podstatě o ten samý materiál, který se používá u brýlí. Pro hodinky vyžadující výrazněji konkávní sklíčka jde zpravidla o rozumný kompromis mezi vlastnostmi materiálu a cenou.
Minerální (křemičité) sklo
Je oproti jakémukoliv plastovému materiálu tvrdší, ale přesto není problém ho při běžném používání poškodit. U běžných hodinek s plochým sklem by mělo být minerální sklo standardem. Za nadstandard je možné označit konkávní verzi skla, ale musíte mít na paměti, že jeho tvar riziko poškození o něco zvyšuje. Z toho důvodu se minerální konkávní sklo užívá pouze u společenských hodinek.
Safírové sklo
Vrcholem nabídky jsou skla safírová. Na hodinkách se používají jak v ploché podobě, tak i v konvexní variantě. Čím větší je poloměr zakřivení (výška vrchlíku) tím dražší je výroba takového skla, a tím i celková hodnota hodinek.
Výhodou, pro kterou jsou safírová skla tak žádaná, je cca 5x vyšší odolnost proti poškrábání, což v praxi zajistí výjimečnou životnost vašich hodinek.
Safír jako materiál je na stupnici tvrdosti hned po diamantu, a proto má i nádech exkluzivity. Na druhou stranu je potřeba varovat, že 5x vyšší odolnost proti poškrábání neznamená, že hodinky poškrábat nelze. Je to jen výrazně obtížnější.
Na některá skla se ještě nanášejí různé speciální vrstvy, například: antireflexní film, polarizační filtr, zabarvovací odstín atd.
V neposlední řadě je u hodinek důležitá jejich odolnost proti vniknutí vody. U běžných spotřebních hodinek se vžilo označení v anglickém jazyce “WATER RESISTANT” doplněné číselným údajem. Pro ty, kteří chtějí vědět jak jsou jejich hodinky vhodné pro koupání či vodní sporty, uvádíme vysvětlení nejčastěji používaných označení:
hodinky bez označení
Pokud na spodní straně pouzdra nebo na číselníku není označení o jejich odolnosti proti vodě je nutné chránit hodinky proti styku s vodou, protože vlhkost by jim mohla uškodit. Dojde-li k náhodnému styku s vodou, nechte hodinky přezkoušet v odborné opravně. U quartzových hodinek se složitějšími funkcemi můžou být narušeny elektronické obvody.
hodinky označené “WATER RESISTANT” nebo “WATER PROOF”
Jsou odolné proti zkušebnímu tlaku 3 bar (3 ATM). To znamená, že jsou chráněny při náhodném styku s vodou, např. při postříkání nebo zmoknutí. Takové hodinky nejsou vhodné pro plavání ani pro potápění.
hodinky označené “WATER RESISTANT 50 M” resp. 50M
Jsou odolné proti zkušebnímu tlaku 5 bar (5 ATM). Je možné je používat při plavání, při vodních sportech a při sprchování. Nejsou určené pro potápění s kyslíkovým přístrojem.
hodinky označené “WATER RESISTANT 100 M” resp. 100M
Jsou odolné proti zkušebnímu tlaku 10 bar (10 ATM). Tyto hodinky jsou určeny pro plavání a potápění. Nehodí se však pro hlubinné potápění s potápěčským přístrojem. Pro hlubinné potápění se doporučují hodinky vysloveně k tomuto účelu určené.
Chaos způsobený v označování versus reálné odolnosti je způsoben tím, že vodotěsnost je měřena v laboratorních podmínkách. V tlakových komorách jsou hodinky vystaveny pouze statickému tlaku, kdežto pohybem ve vodě dochází k dynamickému tlakovému zatížení .
Pro větší bezpečnost někteří renomovanější výrobci testují vodotěsnost v cyklickém režimu přetlaku a podtlaku, aby bylo možné garantovat, že se těsnění hodinek nepohne. Tento test je důležitý především proto, že největší nápor na vodotěsnost vzniká při kombinaci dynamického tlaku s teplotním rozdílem. Typickým příkladem je skok do vody se sluncem rozpálenými hodinkami na ruce.
Na celkové odolnosti hodinek se podílí nejen těsnění dna a konstrukce jeho uzavírání, ale i způsob utěsnění natahovací hřídele (zdvojené – 2 O kroužky) a silikonové těsnění skla. Svou roli hraje i síla, tvar a materiál skla.
Důležitou informací je, že hodinky ztrácí svoji vodotěsnost vytažením korunky. Pro jistotu jsou některé sportovní modely vybavené šroubovací korunkou. Ta je ale občas na obtíž, pokud máte mechanické hodinky s automatickým nátahem a chcete je čas od času ručně dotáhnout. Takovou potřebu budete mít zvláště tehdy, pokud nemáte pouze jedny hodinky a zároveň nevlastníte automatický dotahovač, který s uloženými hodinkami otáčí.
U vodotěsnosti je třeba zdůraznit, že každé otevření hodinek (výměna baterie nebo seřízení a čištění mechanického strojku) výrazným způsobem snižuje těsnost hodinek. Takovéto zákroky svěřte odborně zdatnému hodináři, který Vám spolu s požadovaným zákrokem vymění nebo zrenovuje i těsnění a hodinky přezkouší.
U lacinějších hodinek nemusí mít hodinář požadované těsnění k dispozici. U dražších hodinek se pak může značně protáhnout doba vyřízení servisního zásahu, pokud váš hodinář nemá potřebné těsnění skladem. To se týká i ostatních dílů.
Při rozhodování o koupi náramkových hodinek je třeba brát v potaz i aspekt ceny náhradních dílů, která může být v některých případech i značně vysoká.
Základem světové sériové produkce je strojek označovaný slovem quartz, které zde znamená systém časové základny. Vlastní strojek tvoří krystalem řízený elektronický modul, který pohání miniaturní krokový motorek a tím soukolí, které zajišťuje otáčení jednotlivých ruček a kalendářních údajů.
Tento druh pohonu je nejméně náročný na počet a složitost mechanických součástek (cca 20 pohyblivých součástek) a díky tomu jsou kvalitní quartzové hodinky velmi spolehlivé. Jejich přesnost je principiálně na výborné úrovni, pokud nesledujete hodinky z úplného dna tržní nabídky. Nejlevnější hodinky mají tzv. neopravitelné strojky, v nichž je použito mnoho plastových dílů. Takovéto strojky se v případě poruchy neopravují, ale zcela vyměňují.
Kvalitnější strojky jsou celokovové, osazené alespoň jedním, ale i více ložiskovými kameny. Energii strojku dodává externí zdroj, zpravidla baterie. Existují i systémy převádějící mechanickou (pohyb ruky), termální nebo energii slunečního záření na elektrickou.
Quarztové strojky vydrží na baterii fungovat dva až tři roky (pozor na vestavěné světlo v hodinkách – jeho užíváním se výrazně snižuje životnost baterie).
Pokud Vám bude vadit právě nízká životnost baterie, vězte, že existují hodinky s lithiovou baterií, která je prezentovaná jako „desetiletá“. Od té můžete očekávat minimálně 5-7 let bezúdržbového provozu.
Stále častěji se opět prodávají mechanické strojky s ručním nebo automatickým nátahem. Rozdíl je právě ve způsobu, jakým je dotahována hnací pružina, která pohání strojek. Strojky s ručním nátahem je nutné dotáhnout pomocí korunky zatímco automatický nátah obstarává rotor (kyvadlo) – segment ve tvaru kruhové výseče. Ten se v důsledku pohybu ruky otáčí a průběžně dotahuje hnací pružinu hodinek.
Rezerva chodu mechanického strojku se pohybuje od 36 do 55 hodin. U špičkových strojků může být dokonce jeden týden.
Spolu s nárazuvzdorným uložením setrvačky, která je nejnáchylnější na poškození, je rezerva chodu parametrem, kterému byste měli věnovat pozornost.
Kvalita strojku bývá poměřována počtem tzv. ložiskových kamenů. Ty mají vícero synonym. Mezi nejčastěji užívané patří výraz Jewels, Rubis, Rubine, Rubins anebo hezky česky Rubínů. Jedná se o synteticky vyráběné rubíny, které svou tvrdostí a minimálním třecím odporem tvoří ideální ložisková lůžka. Ta snižují třecí ztráty ve strojku a podílejí se tak na kvalitě chodových parametrů hodinek.
Jako kvalitativní parametr je však počet ložiskových kamenů ošidný. Vždy je třeba vzít v potaz poměr počtu pohyblivých součástek a ložiskových kamenů, ale také celkovou konstrukci strojku. Tak například základnímu quartzovému strojku švýcarské provenience (ETA i Ronda) stačí pouhý jeden rubín, a to díky tomu, že má cca 20 pohyblivých součástek. Za výrazný posun v kvalitě chodových parametrů quartzového strojku je pak považována aplikace pěti rubínů. Ta zvyšuje poměr, v rubínech uložených součástek, z 5 na 25 %.
U mechanických strojků hraje významnou roli i konstrukce. Není výjimkou, že strojek s menším počtem kamenů je díky své konstrukční jednoduchosti přesnější, než vícekamenové strojky. Počet pohyblivých součástek je u mechanických strojků cca 120 a více. Velkou roli hraje i počet tzv. komplikací, které strojek pohání. Čím více jich je, tím má strojek více mechanických součástí, a tím i větší potřebu uložit důležité součástky do rubínových lůžek.
Největší podíl na kvalitě hodinkového strojku má přesnost výroby a pečlivá montáž spojená s individuální péčí, kterou hodinář věnuje jeho seřízení.
Quartzové hodinky mají denní odchylku přibližně +/- půl sekundy, výborné mechanické cca +/- 4 sekundy a standardní mechanické hodinky 10 až 20 vteřin. Pokud potřebujete absolutní přesnost, nejsou ani nejlepší mechanické hodinky se všemi vylepšeními lepší, než standardní quartzové hodinky.
Rozhodující je frekvence oscilátoru. Oscilátor s vyšší frekvencí udává větší přesnost chodu celým hodinkám. Velmi záleží také na použitých materiálech a přesnosti výroby.
Porovnání:
běžné quartzové hodinky mají oscilační systém s frekvencí 32768 Hz mechanické hodinky mají oscilátory s frekvencemi: 2,5 Hz / 3 Hz / 4 Hz
Proč přitom mechanické hodinky tak přitahují? V dnešní době není přesnost hlavním kritériem. Tím je naopak fascinace jemnou mechanikou, složitostí hodinkového strojku a počtem pohyblivých součástek. Svou roli zde hraje i nezávislost na zdroji elektrické energie.
Rovněž hodinkové náramky/tahy nebo řemínky jsou velice důležitou součástí hodinek. Jejich kvalita může podstatně změnit užitné hodnoty zakoupených hodinek.
V případě kovových náramků je třeba si ověřit, zda kvalita povrchové úpravy a použitý materiál jsou shodné s pouzdrem hodinek. Většina kovových tahů u levnějších hodinek je vyrobena z pokovéného mosazného plechu.
Populární, ale z hlediska morální životnosti značně problematické, jsou tzv. bicolorové tahy. Pokud tedy volíte kovový tah, doporučujeme, aby byl vyroben z masivní nerezové ocele, bez jakékoliv povrchové úpravy s výjimkou leštění a broušení a nebo přímo z drahých kovů.
U řemínků je rozhodující kvalita použitého materiálu. Skutečně kvalitní řemínky jsou vyrobeny z pravé kůže, obvykle v úpravě, která je odolná proti vodě a je antialergická. Levné řemínky mají papírovou vnitřní výplň, která se při namočení hodinek rozpadne a ztratí svou funkci.
Oproti tomu dražší a luxusnější řemeny bývají plněny koženou drtí, která zajistí, že pásek si zachovává své vlastnosti i po vysušení.
Vodě odolné řemínky bývají impregnovány, ale pokud počítáte s častějším použitím hodinek v prostředí vodního živlu, doporučujeme použití speciálního řemenu. Ten se vyrábí opět v několika kvalitativních úrovních materiálu. Spodní cenovou hladinu představují náramky z plastu, střední třídu ze syntetické pryže, polyuretanu resp. tkaných syntetických vláken. Kvalitativní vrchol představují náramky z přírodního kaučuku.
Závěrem Vám přejeme správnou volbu při vašem výběru.
Jan Prokop
